Jablko poznání

Dobrovolně a velmi ráda,
ač nikdy neučinila doznání,
poslechla Eva šeptání hada
a podala mi jablko poznání.

Musím říct, že mě přešel smích,
situace teď nastala vážná.
S chutí jsem páchal prvotní hřích,
a ani ona nezůstala vlažná.

A pak mi řekla – víš, Adame,
mohu ti položit jednu otázku?
Myslím, že tím, co tu děláme,
život v Ráji dáváme v sázku.

Snědl jsem tedy to jablko celé.
V jakém jsme tady vlastně ráji?
Právě jsem získal poznání skvělé,
ženy v klíně klíč od brány mají.

Díky, že jsem tě milovat směl,
i když je z tebe teď anděl padlý.
S tebou bych rád i do pekla šel,
až dokud nebudu stár a zvadlý.