monzun

V těch tmavých chvílích
v černým tílku
než ranou od ní do zátylku
dostanu
zkouším se projít v županu
po ránu podél pobřeží
ležérně co mi záleží
že z něj mi péro trčí
to není chodník v Krči
přestupná Můstek
tady já bosej v horkým písku
sleduju tvary kůstek
nahoře bez
a dole s ní
o nocích sním
jak byl jsem mlád
a míval po nich hlad
ty kůže z bronzu
a vůně potu
býval jsem monzun
a vítr z hrotů
skal Dolomit
teď už mi zbývá jenom snít...