z dovči

Ještě se houpe na zrdcátku
růženec z bílý perleti
tam v mracích přízrak
černejch pátků
a hroznej pohled na děti
v škarpě rozhozený...
ta cesta z dovolený
byla poslední
kostelní zvony k poledni
se zvuky sirén za obrysem
mlátí jak kundy klitorisem
a kolem vládne zděšení..

Až se ožení to se zahojí
otlaky v koleni z modlení
to srdce bolení a očí pálení
a rosa v osení
odpustky,prosení o vodu
někde v poušti
ne to se neodpouští....