Úvaha o příčinách obezity

Všem hubeňourům hned na začátku vzkazuji: my obéznější prý máme hodnější srdce. Tak se nenechte zahanbit a buďte na tlouštíky hodní. Pokud to dočtete, dovíte se proč.

Na tohle téma bylo už popsáno hodně papíru a vydáno tisíce návodů, jak se obezitě bránit. Nicméně papír snese všechno a ten elektronický ještě více. Tak proč bych si nepřiložil své polínko do kamen? Pocvičím si alespoň mozek.
Jako spousta lidí v mém věku mám již jistou nadváhu, ale neřeknu kolik, protože jako se nemá mluvit o věku žen, tak by se nemělo mluvit o hmotnosti (dle mezinárodní soustavy veličin SI váha neexistuje) mužů. Kdybych to prozradil, někoho bych potěšil, jiného zase rozesmutnil. Bohužel, už vícekrát jsem se přesvědčil, že váha exituje a každé ráno se nedobrovolně vážím v zrcadle. Darmo mluvit, to zrcadlo je čím dál tím více křivé. Tedy všem, co se cítíte obézními, vzkazuji – patřím k vám do klubu.

Otázka 1. úrovně
A teď už seriózně. Co je vlastně příčinou obezity? Nejčastější a jistě pravdivá odpověď na tuto otázku je – přece jídlo. Chce to nežrat, nežrat, nežrat!, když parafrázuji výrok jistého známého vůdce. Zvláštní je, že v zemi, kterou vedl, se to docela dařilo.
Zastánci názoru, že tahle odpověď stačí, uvádějí, že v koncentrácích nebylo obézních lidí. Asi mají pravdu. Ale pokud tím narážejí na to, že takto nějak stačí problém řešit, ať se přihlásí. Za dostatečně vysokou úplatu, když podepíší reverz, že neodpovídám za jejich životy, je zavřu u nás do sklepa a hodím jim tam okýnkem denně dvě shnilé brambory a podám misku vody.
Nedaleko od tohoto způsobu je slovutná Schrothova dieta, tzv šrotovka, která se dodnes provozuje v lázních Jeseník. Kdysi byla velmi oblíbená a její vynálezce, jakýsi Schroth, byl prý rovnoceným konkurentem pana Priessnitze. Dodnes stojí v Jeseníku Schrothův dům. V čem spočívala?
Cituji:
„Původní metoda Johanna Schrotha byla doslova léčbou šokem a na vlastní riziko. Pacient, jemuž nedokázala pomoci ani tehdejší medicína, ani Priessnitzova vodoléčba, mohl zkusit štěstí v Dolní Lipové. První den dostal k večeři staré suché pečivo. V noci byl pak opakovaně balen do mokrých prostěradel, dokud se už vůbec nepotil. Pak absolvoval tzv. velký pitný den: ráno půl litru svařeného vína, ovesnou kaši a housku, k obědu ovesnou či rýžovou polévku. Až čtyři hodiny poté dvě deci vína, potom pomalu další litr vína. K večeři housku, v noci zábaly. Pak malý pitný den: stejné jídlo, ale víno až odpoledne. Šest až osm neděl střídal suché dny (naprostý zákaz pití) s velkými a malými pitnými dny, zábaly každou noc. Podle Schrotha se takto zahustily škodliviny v těle a měly vyjít ven: Pokud podvyživený a opilý pacient přežil v temné místnosti vesnického stavení těžkou krizi, vysoké horečky a bolestivé vyrážky, jeho stav se zlepšil.“
Pro vážné zájemce článek zde:

http://www.reflex.cz/Clanek24957.html

neboli – co tě nezabije, to tě posílí.

Otázka 2. úrovně.
Pro nás slabší nátury, co nemáme nejmenší chuť podstupovat útrapy Schrothovy diety a tím měně se nechat zavřít do koncentráku, nezbývá, než se nad oněmi metodami kriticky zamyslet. Položíme si tedy otázku, která v sobě již obsahuje odpověď:
„A je to vůbec zdravé?“
No samozřejmě, že není. Tělo se oslabuje a ztrácí nejen tuk, ale také svalovou hmotu. Což není zrovna optimální, protože – řečeno slovy motoristů, snižuje svému organismu spotřebu. Je známo, že lidé, kteří přežili víceméně ve zdraví koncentrák, po válce obvykle ztloustli. Kdo by se tomu divil, že? Obdobné to bude i se „šrotovkou“, pokud člověk v sobě nenajde sílu podstoupit ji alespoň jednou ročně. Takže:
Odpověď na otázku 2. úrovně zní – jíst dostatek bílkovin (maso , vejce, sýry, luštěniny) a také zeleniny. Do masa počítám i ryby, nejlépe mořské – obsahují důležité mikroelementy. A k tomu ještě se hýbat, aby se udržel dostatek svalové hmoty.
Dobrá – řeknete si. Tohle jsou notoricky známé skutečnosti a přece jsou všichni v Americe tlustí, kromě těch několika vyjímek, co hrají v Hollywoodu. A máte pravdu. Ani 1. pravidlo (nežrat) a ani 2. pravidlo (složení stravy a pohyb) není totiž jednoduché jen tak dodržet.A navíc – bude v tom nějaký háček. Všichni to přece víme. Slyšeli jste už podobnou větu?
„Všichni kolem žerou jako kyselina a jsou hubení, a já se jenom otřu o jídlo a už přibírám. Sám mám takového strýce – je jako za groš kudla, ale když přijde na návštěvu, naše ženské jsou v sedmém nebi. Konečně někdo, kdo jim nenadává za jejich koláče, bábovky a cukroví. Zatímco ostatní se zabývají těmi nudnými tlachy typickými pro rodinné čajové (ne vždy jen čajové) dýchánky, strýc tiše zbagruje tácek sladkých pamlsků a když přinesou další, nedá se ničím rušit, jen mírně zvolní tempo. Nikdo k tomu ani nepípne – všichni jen tiše závidí. Napadlo mě, že jestli tu energii vypotí při milování, tak nevím, jestli je tetě co závidět. Ale teta vypadá opravdu dobře.

A tady vidím prostor pro otázku 3. úrovně.
Proč někdo neztloustne, i když by si to zasloužil, kdyby ten nahoře byl spravedlivý?
Příčiny jsou prý v režimu tvorby inzulínu a pocitu zasycenosti díky přítomnosti cukrů v krvi. Dnes velmi populární zaklínadlo dietologů o pomalých a rychlých cukrech a glykemickém indexu potravin. Ale nechci tím tady moc prudit – dnes se tím vysvětluje kdeco – viz.:

http://www.fitblog.cz/lide-a-cukry/

Tím se vysvětluje ono prastaré pravidlo, které tvrdí, že se má jíst málo, často a všechno. Známá teorie o oddělené stravě obsahuje striktní požadavek, že se nemáme přejídat a že různá nekompatibilní jídla máme jíst s odstupem tří a více hodin. A poslední prý tak v 18.00 Pak už snad jen ovoce, zeleninu (za tři hodiny). Tedy v podstatě málo a často. Navíc regulační mechanismus uvolňování inzulínu je individuální. Někdo přibere, jiný ne. Ve skutečnosti je těch mechanismů víc. Někdo se víc potí, má „rychlejší“ metabolismus v důsledku mládí, či nemoci, anebo jen tak. Jiný má třeba trávicí potíže a průjmy. Každopadně – na rychlost metabolismu má dost zásadní vliv množství svalové hmoty. Dostatek zeleniny nám nejen dodá vitamíny, ale také urychlí peristaltiku (tedy snad nestrávíme vše tak efektivně), stejně jako pohyb. Přepočítávat pohyb jen na vydané jouly (kalorie postaru) není zrovna moc dobrý nápad. Tedy pokud nepracujete v hornictví, nebo něčem podobném.

Dobrá, o tom co a jak máme jíst víme dost. určitě více, než naši hubenější předkové. Jenže oni nebyli vystaveni takovým svodům bílého sexu a před vynalezením žárovky a ledničky se museli spíše věnovat – hlavně za dlouhých zimních večerů – sexu skutečnému. Kromě toho, že neměli takovou nouzi o pohyb.

A blížíme se k jádru problému.
Otázka 4. úrovně.
Proč nedokážeme regulovat svou žravost? (Hlavně ve středním věku?)
Otázku bude potřeba rozvinout. Ve správně položených otázkách jsou už označeny cesty k odpovědím. Tedy ...
Proč jíme více, než potřebujeme?
Obligátní odpověď je, že máme hlad. Musím říct, že tato odpověď je hodně zjednodušující. V rozporu s tvrzením, že tlouštíci jsou líní znám spoustu obézních lidí, co pracují dost tvrdě a někteří opravdu zvlášť vyvinutí kousci podávají až neuvěřitelné výkony, když uvážíme, že mají třeba 50 kg nadváhy. Pravda, nemyslím tím v lehké atletice. Navíc většina z nich, se dokáže prakticky celý den udržet bez jídla, což dohánějí orgiemi ve večerních hodinách. Nedostatek času? Ne – v tom to není. Stres, adrenalin? Přihořívá. Tyto dvě složky jsou motorem pracovního dne. Těžko se podává výkon po obědě, kdy si dáme krkovičku, knedlo, zelo a zalijeme to pivkem. Člověk je zralý tak na vydatného šlofíčka.
Jedna související otázka. Když už provozujeme večer bílý sex, proč se necpeme zeleninou, ale bůčkem a proč nás lákají dobroty jako hamburger, větrník, popřípadě dobře vyuzená domácí klobáska, nebo poličánek?
Řekl bych, že to bude mít něco společného s tím, že po návratu z práce musíme uvolnit stres. Dá se to udělat jistě i přirozeným sexem, ale ruku na srdce – máme příležitost každý den? Zobecnil bych to. Přirozená potřeba uvolnit se si hledá své cestičky. Přes den kafíčko, u někoho cigárko (možná to má i své pozitivní efekty si co hodinku na jedno odskočit), ba i štamprlička (jedna malá) by asi nezaškodila. Velice nezanedbatelný efekt má i to, že si kuřáci při tom „cigárku“ dobře pokecají. Někdy i o práci. My literáci se jukneme, co je nového na webu. Taky, když jste zabraní do Literu, nemáte čas na jídlo? To ale jsou jen takové hluboké vzdechy – a po návratu z práce to chce dlouhodobé uvolnění. A to je nejspíše ta nejnebezpečnější fáze dne. Ne přímo fáze stresu samotného, ale fáze, kdy přišel čas stres uvolnit. Dobré jídlo tomu skvěle napomáhá, zvláště, když předtím dopustíme, aby nastal takzvaný „vlčí hlad“. Nájezdy na ledničku mohou být skutečně vášnivé a doprovázeny euforií. A stejně jako v sexu – orgasmus je krátký a pomine – takže ještě jednou...
Má to jeden háček – otcové a matky rodin to mají těžké. Jeden můj přítel, sportovec se skvělou figurou, si mi jednou postěžoval. „Když manželka s dcerou drží dietu, tak já ji musím držet taky, protože doma není nic k jídlu“.
Kdybych to měl shrnout, tak příčinou obezity je hodně stresu a málo sexu. Takový bůček s čerstvým krajíčkem chleba – to člověka zrovna pohladí. A kdo by chtěl jen jedno pohlazení? Proč ne dvě, nebo tři? Je to jako když se jde na pivo. Nejnesmyslnější věta je prý:
„Zajdeme na jedno.“

Resumé
Tady bychom se snad mohli dopracovat k řešení. Snad by mohlo být v „lepší“ organizaci.
1. nedopustit, aby chyběl oběd a odpolední svačina (3. úroveň)
2. nemít doma večer nic dobrého. jen zeleninu, polévku, tvaroh, libové maso (omezeně a nejlépe vařené (2. úroveň)
3. snad by pomohlo zrušení chladničky (blíží se 1. úrovni)
4. snažit se hledat způsoby, jak uvolnit stres, zvláště po večerech, popřípadě zrušit televizi a nejspíše i počítač (to si už umím těžko představit) a najít si hobby spojené alespoň minimální fyzickou aktivitou a komunikací s lidmi. Přitom se uvolňují endorfiny (4. úroveň)
O způsobech, jak zhubnout, jsou napsány celé knihy, takže tohle prosím berte jako zkratku. Těším se na vaše komenty všeho druhu.