mandragora

Nad srázy skalních masivů
s batohem mandragory
jak u Beránků na pivu
já vedu s bohem rozhovory
léto co léto na Kavkaze
kde noc je tmavá jako saze
a z ozvěn ticho do údolí
padá si bez starostí
ve větru vůně dole z polí
a na nich přes den lidé prostí
pokorou,dřinou nebo s léty
soutěsky v tvářích,ohlý hřbety
proč vlastně píšu tyhle věty
vždyť ani on svět nezmění
a vy dál mezi sazemi
ať je to z hřbetů na Kavkaze
v Paříži,Le Havru nebo Praze
v pachtění plachet větru žití
dál spřádat příze nití
života míhání
budete ve lhaní....