protínání

Až protnu se s obzorem
nad skálou v svítání
tak skápne trochu krve
muzika nad chórem
i hejna havraní
uslyší napoprvé
falešné cé
svit slunce na řece
v celé své kráse
zlomí se v pase
na boky lodních kýlů
Bože dej ještě sílu
a vítr do perutí
a vzduchu k nadechnutí
a lásky na špičku nože
ať cítím vůni toho lože
a hladím kůži dlaní
alespoň do svítání
Až protnu se s obzorem
na ranním nebi
projdi se s převorem
opatstvím v zahradách
a pláč i strach
zanechej v tmách
uzamčen v mlčení
a věř v zrod a klíčení...