V otroctví rozumu

Duše pod vládou rozumu,
-
může snad cokoli postrádat,
a přece cítí, že něco jí chybí,
rozum velí, všeho se vzdát,
otrokyni se úděl její líbí.

Tak proč se stále ještě bouří,
snad vzpoura je otrocký chleba.
Navenek chladná, uvnitř hoří
a přitom teplo, toť její potřeba.

Nechce nic brát a to je chyba,
chce více dávat, nežli brát.
Však cítí se jako leklá ryba,
neumí žít, přitom nemůže spát.

Rozum otrokář – ten není pravý,
je jenom iluzí samého sebe.
Od přírody je rozum živel hravý,
neslibuje až na zítra nebe.

Kdo rozdávat chce, musí brát,
je zákon o zachování lásky.
I tím, že bere, může něco dát,
místo falešně skromné masky.

To co dostaneš to pošli dál,
láska se nedá uložit v bance.
Ať tvoje duše je pravý král,
i jiní musí mít dávat šance.