plastik

Ač optimista
dívám se na svět skepticky
co kolem marna všude chlístá
na kecy tragický
jsem chirurg plastický
vyrábím iluze
pohádky o duze
nacpaný silikonem
nečekaj pod balkónem
zasněni s loutnou
žloutnou...
jak zuby stařen
jak stará linolea
obrazy mauzolea
s falešnou identitou
pak s kozou šitou
opouští ordinaci
s hlavou v mracích
se sebevědomím
už se nedozvím
jak je to s nima dál
jsem jako hovnivál
ty koule valím neustále
pro pána krále
pro sliby Hippokrata
má mámo pihovatá
ty vrata mého vědění
jsou v hlavě svědění
a koulí na noze
marně pak vzhlíží k obloze
mé oči roztěkaný
papírem od sekaný
i když mám slušnej plat
stal se můj doktorát
ze stříbra plíšek měděný
v té devalvaci vědění......