zeď Jářků

Až dojdu k zemi klidu
jak lezec po laně
za ruku vezmu Lídu
obejdem pyramidu
nemoci,stáří,bídu
zahodím v zemi Židů
tam u zdi nářků
jářku tak nějak mezi prsty
jak řeku v hrsti
když chytáš v naivitě
a přitom lapen v cizí sítě
můj život v přesýpačkách
v písku tekutém
v kanylách,na kapačkách
i v mrazu třeskutém
blouděním byl?
Šel bych i dýl
neklidnou zemí
ale nechce se mi......