6.8.1945

Se omlouvám...
za výbuchy vzteku
a moje lety mimo
občasný pády
má rodná Hirošimo
kde v létě u zahrady
lehal jsem v trávě zády
ve stínu Eukalyptu
za ruku s ní..
k jejímu bytu
byli jsme volní jako ptáci
smáli se gravitaci
zákonům Isaaca
nad námi oblaka
a nekonečný mládí
Tokio,Ósaka
a v spleti těla hadí
to byla tantra našich cest
stačily vteřiny a bolest
srdcem mým...
Žár a pak dým
pekelné scenérie
s Dantovo komedie
jedním ránem
a já oceánem
rozdělen s tebou byl
už napořád......