Svět podle Marty

Když spíš
a kolem tma vše halí
tvůj svět je dokonalý
proč sníš naivní obrazce
krajiny Slavíčka
příběhy o lásce
když krásu z pod víčka
přečmárá Dallí
surově černou tuží
jako déšť do kaluží
ten odlesk rozvlní
a noc je v bezluní
a černá jako saze
nechci ti o odvaze
zas kázat k ránu
a lízat ránu
v krajině srdeční
být šňůrou pupeční
s tebou zamotán
a rozmotávat tě z těch rán
jak znám..
ty lávky jenom z lan
co pnou se nad propastí
jsou pastí?
nebo jednou z cest
kterou si kráčíš pro bolest....