Hrnec pana Papina

Já probouzím se v slunci ránem
když stíny z plachtoví
mi otevíraj víčka
ač sám sobě jsem kapitánem
přesto jsem tu hýčkán

K snídani moře vůní
zapíjím rumem z Karibiku
a do oběda jen se sluním
rovnám si záda u rovníku

Šplouchání vln
snad z pravoboku
na nebi vymetýno
v žaludku blaho
v dalším loku
a moře jako lino
..klidný

Už pluji týdny
nasávám samotu
vždyť v davu s lidmi
stálo to za botu
a byl jsem přeplněn
jak hrnec pana Papina
tady jen lana napínám
a u přístavu kotvím
klid hladin nyní v tváři mám
zrcadlům říkám ať je po tvým

Sám sobě potom zavelím
zvedni ty kotvy odplouvám
a v plachtoví to ševelí
do dalších moře plání rán....