Jestřábí

V úsvitech lana napínám
zmáčen rosou
až na mne šlápneš nohou bosou
někde u Jestřábí
věz že bylo jsem léto babí

V ránech a že tu bývaj chladný
z Lipenských vod se pářím
a rákos znaven stářím
občas jen zaševelí
a šeptá se mnou o neděli

V jitrech je slunce jako pomeranč
jenom svist vlasců nad hladinou
ze spánku vzbudí vlnu línou
k zrcadlu vod stromy se sklání
a občas jenom zakašlání
vyruší poklid těhle rán
...jak rád je mám

V rozbřescích
k břehům si klekám
....strčte si moře někam.