Křivoklát

Snad proudy Svatojánský
můj neklid čeří
temnota lesů Lánských
a strach co běhá po páteři
když cestou úvozovou
jdu nocí k hradu Křivoklát
..tam vedle lebky leží hnát
za kmeny stromů mám se bát?
strašidla všeho světa

Za tmy se stíny přetvařujou
a zvuky lesa vyhrožujou
v korunách stromů létaj
ty hejna vampů
já v ruce lampu
a v druhý třes
přejít ten les
nocí je děs
to každý zapraskání
a větru šum
mi tuho do žil vhání
a rtům
se z téhle drámy
chce se volat ..mami!
navzdory strachům
amulet nosím...kuří dráp
ukážu brachům
že jsem chlap
a že mý gatě
tam na tom Křivoklátě
...jsou stále čistý(zezadu).