Blín

Když v kruzích
voda zavírá
při dešti střepy léta
tak jako den když umírá
já s tmou se nocí splétám
do tajných spolků
v zednářských ložích
do rukou božích
pro jednu holku
srdce svý dám

Snad láskolam
a vůně endorfinů
mou slinu nad roklinu
z extraktů černých blínů
..v otupění
tam dole v splavech pění
zurčí a vyhrožuje
břehy podemílá
ta slina pak si pluje
tak kde jsi moje milá?

Když v kruzích
voda zavírá
bolesti světa kol
a vitriol
je na půl dopit
já dobit
..krvácím
a vracím vypůjčené
a dál mne láska žene.....