z Polonin

Tam za obzorem
je zem
kde v tichu lesů
plným laní
se dotkneš dlaní
o nebesa
když slunce klesá
do soumraku
chodí tam spáti
se slepicí
a v zraku mají třpyt
nemají blahobyt
a v koši spotřebním
třese se jedna houska
a místo dálnic
cesta ouzká
a z buků v stromořadí
v lijánách slunce
na cesty v tváři hladí
mne začátky a konce
to všechno ani z poloviny
co napsat o tom všem
široké Poloniny
...má rodná zem.