skříň

To příze kolovrátků
mé přízně spřádá
v době krizí
jak ráno jinovatku
jako svit televizí
kdo nemá z lásky látku
a trochu z dobra mízy
v mých očích mizí
tam někde v nenávratnu

..Mám doma tajnou šatnu
v ní skříň tak stoletou
oblíklou tapetou
snad kdysi z tyrkysu
v té skříni larisu
po mamince
a když mi mince
padá v rub
a bota tlačí
bolí zub
..a někdy duše
tak jednoduše
sednu si do ní
cítím jak voní
ještě domovinou
chvíli se slzy řinou
po tváři k zemi
a smutno je mi
pak usnu klidně bez náplastí
prášků a jiných mastí
zbaven všech strastí
a kol zla hran
do dalších rán...