Pablo Neruda

Co u piv pamrdů
rozumí petrželi
v remcotu mezi pěnou
vzpomínaj na Drdu
na jeho pěsti
panceřový
vítr dál žene z křoví
klobouk
a oblouk vítězný
rovná se v zádech
na Elysejských polích
v dlaních se drolí
zbytky zdí nářků
a zas se jede na přetvářku
však jsem znal Nerudu
a Chilský komunisty
to ještě bylo čistý
a místy se i dalo
mít radost že máš málo
v hojnosti přeludů
stále se onanuje
za rány osudu
se vole neděkuje
snad ještě pobudu
než z bot mne zuje
a tam u starý tůje
vykopu zakopanou
láhev co prošla branou
mystických cest
lektvarem na bolest
ona prý jest

to je vše

Čest!