Frymburk

Tak zase pohoupávám
se vlnou tvou
po hlase k břehu mávám
schovaný za pěnou

V zátoce u přívozu
kde kostel pod hladinou
i s třpytem Velkých vozů
s lunou a moji slinou
v zrcadle v jedno splynou

Tak zase s tebou spávám
a moje nitro sálá
a světa špatným zprávám
i to že žijem z mála
se moje duše smála

V tom světě za stěnou
jsi vodou svěcenou
a vodou Lurdských lesů
a tajnou kráskou plesů
a kouzlem mágů na jevišti
jsi moje vše a život příští
...doufám