Haiku v hájku.

hm, hm...

Chancer:
Siorak, ctěný velmistr japonského umění...

semiramis:
Dávám jedničku s hvězdičkou.

Bíša:
Jééé, to má být varování?

s.e.n:
Báječné Haiku-vtipné

spare:
Vzledem k uvedenému druhu sovy,
bych měla obavu,
zda se nejedná o polibky
s příchutí krve.
To houkání zaznělo zlověstně – prve.

Aťan:
Haiku jako vyšitý. ) Všiml jsem si na sobě, že jako magor počítám slabiky, jestli ti to vychází, místo abych se víc věnoval obsahu. Tak jsem si to přečetl ještě víckrát – a furt je to dobrý.

mamina:
tak já chodím do sila
bych si to zas zkusila ... a ty jsi v hájku

gabkin:
jak jsi Sio odvážný,
do mne by zas šili,
že z východního umění,
mám zkoušet HARAKIRI.

Psavec:
Zatraceně, byl to vůbec sýček?

nebyl, byl to výr velký, latinsky Bubo Bubo, jenže Sio se nekoukal po ptákách... P.S. jak to vím? měla jsem půjčený dalekohled od Aťana