zvonkohry

Srpnová jitra
má duše z nitra
volá
fajn je svět
ve sluncích voda
do očí bodá
a v mracích
ptačí let
protíná ticho rán
možná už zítra
jak z filmu Dietla
budu mít pocit
že tě mám
v dlaních
jak vodu z pramenů
co padá v šíje viklanů
a tam se tříští v ozvěnu
otáčí stránky Koránu
třpytí se v puncech prstenů
a k ránu v jádru uranu
počítá podíl izotopů
já léta s pílí zlatokopů
prosívám mezi prsty
ty jitra
halas kamelotů
a trsy keře času
aby mé uši uslyšely
zvonkohry tvého hlasu
o pouti u nás o neděli
co voní sladkoslaně
u stánků dole pod kostely
v tom jasu srpna léta Páně
2010......