Jitřenka

Ta stará kurva z nádraží
nosí si smutky pod paží
žebrává drobný u Jitřenky
pulitry zdobí růží z rtěnky
polednem bloudí pasáží
..nechybí, jenom překáží

Ta stará kurva z nádraží
sedává vedle zápraží
do Slunce mžourá
v škrábancích od kocoura
a mezi vrásky
nenajdeš otisk lásky

Ta stará kurva z nádraží
jak starej papír z koláží
zmačkaná do ticha
usychá, pelichá
poslouchá od Zicha
na starým gramofónu
se zbytky tónů
houkání nočních vlaků
z paměti ptáků
vymazaná
před Malší
dál si brázdí rána...