Voroněž

Víčka přivřený
schoulená do něhy
a hádej co ti šeptám
možná že příběhy
tisíci a jedné noci
jak řeka v tocích
vlníš se v bocích
a pevný břeh
je náruč má
nad námi tma
a Orion
a zvon
kostelní věže
po vlnách Voroněže
přes okno zní
svit luny z loděnic
a plápolání čaje svic
..Tak prosím ještě chvíli sni

Ve městě Petra Velikého
tu noc jak požár vzplanu
a z nebe jako manu
dlaněmi lásku rozhodí.....