Margaritě

Až budu umírat
tak vítr plaňkou
našich vrat
bude mlátit
a slunce za úpatím
radši se otočí
a ty mi do očí
řekneš ..lásko
a chytneš za ruku
svět bude bez zvuků
jak v lesích rána
a máma uplakaná
zas začne pít
a můj klid
bude věčný
a lana vlečný
dál budou zamotány
a rány stejně bolet
a z rolet rez se drolit
a ubrus vínem polit
a v slovech roztřesených
slabiky slaný
a plány roztrhaný
na nebi vrány
a lány polí
už letos neosety
a v střepech
třpytu střety
ve smutcích
mojí Margarety
ráno se ztratí
tam v dáli
za tím plotem latí.....