Úpal z Loun

Mám na miskách vah
......decimálky
bolesti války
a stezku z Loun
Vážím jak hrách
dušený v páře
mou lásku k Báře
co kvete v lukách

Usínám u skal večerem v mlze
Vzbouzím se jitrem na ostruze
Místo nebem vláčen trněním
Mám na miskách vah
kamení skalky
i závoj od Rusalky
z té cesty z Loun

Mám na miskách vah
vše co jsem si sbalil
když svět mne halil
tím prachem cest
Z Loun slýchávám zpěv
když jedu k Báře
lámu si kolo u trakaře
když vjíždím na větev

Usínám u skal večerem v mlze
Vzbouzím se jitrem na ostruze
listy už žloutnou a kolem kleč

Mám na miskách vah
vše co jsem si sbalil
když svět mne halil
tím prachem cest

Mám na miskách vah
vzpomínky s hrůzou
Hlídané můzou
má v ruce hůl
Když chce je bít
před tváře,paže
k tomu jim káže
...chrání můj kryt

Usínám u skal jak oko v slze
Chladem zas buzen
závidím postelím
Mám trochu strach
že pro válku s hrůzou
Se svoji můzou
zlomíme hůl

Znám z misek vah
i v časech bídných
i v bojích třídních
tu cestu z Loun
Když u těch skal
vzedmula se země
A nebe temné
já šel jsem dál

Ač svět syčel v krvi blůze
Šel jsem vztyčen až tam k duze
kterou málem přikryl mrak
Z Loun kolem těch skal
válkám dal vale
a Bára řekla dále
Z Loun domov se stal
Z Loun domov se stal