17. listopadu 2007

Tak nějak se teď nacházím na nemocenské a poslouchám rádio. Nemluví se téměř o ničem jiném, než o 17.listopadu a svatbě Jiřího Paroubka.
Na obojí témata volají lidé většinou plní rozhořčení nebo i nenávisti. V příspěvcích o Paroubkovi slyším potutelnou zlomyslnost v otázce, zda jde o svatbu z lásky nebo rozumu. Většina se shoduje v názoru, že Paroubek je seladon, co po třiceti letech (bezzásadově) opustil svou ženu a ta jeho budoucí jde určitě jenom po prachách. Určitě velmi zajímavé téma. Jen je otázka pro koho. Připadám si poněkud trapně. Zřejmě dotyčný ansámbl, co vede program vysílání, nemá moc invence, když celé dopoledne vede dokola řeči na stejné téma.
Další téma je 17. listopad 1989. A zase poslouchám po stodvacáté páté profláknuté pravdy o tom, že za komunistů nebyly k sehnání banány a nesmělo se jezdit na Západ. Jak jsem řekl, jsou to pravdy, ale jako argumenty pro zrušení komunismu nic moc. Věděl bych o mnoha lepších argumentech. Zažil jsem socialismus čtyři roky v tehdejším Leningradě. Jestli někde něco chybělo v obchodech a byly problémy se zásobováním, tak to bylo tam. Tehdejší Československo bylo pro Rusy zemí snů.
Uvažuji o tom, jestli se mám k 17. listopadu vůbec vyjadřovat, když jsem byl jedním s půldruhého miliónu komunistů, kteří tenkrát v Československu byli. Ale nakonec, proč ne? Taky se mi tady toho mnoho nelíbilo a to jsem neměl moc dobrou představu, jak to vypadá za železnou oponou. Nebyl jsem jako dnešní prezident profesor Ing. Václav Klaus Csc., který působil za socialismu na ekonomických stážích v Itálii a v USA. Ani jsem neměl jako Vlastimil Tlustý CSc. možnost být za komunistů na stáži v USA. Takové stáže se neprověřeným lidem nepovolovaly.
Tím neříkám, že mi to na nich nějak zvlášť vadí, jen nevím, proč bych měl být horší než oni jen proto, že jsem neměl dost informací. Za celý život jsem v socialismu narazil na tak málo lidí, kteří přede mnou řekli, že nesouhlasí se socialismem jako takovým, že by se dali spočítat na prstech jedné ruky. To znamená jen jedno – ti, co měli zásadní námitky, se přetvařovali a lhali, protože neměli odvahu říct svůj názor. Ať si to teď každý přebere jak umí, než hodí kamenem.
Takže ano, v tomto směru jsem byl neinformovaný a hloupý, ale ti všichni kolem, co si licoměrně nasazovali masky mají na tom svou zásluhu. A o tom se dnes mluví málo. Netvrdím, že já jsem byl ten odvážný, který šel příkladem. Po nástupu do fabriky jsem jako, dovolím si tvrdit, nadprůměrný inženýr, zažil dost ústrků a nivelizace. Stejně tak moje žena, která je dobrý lékař a byla nejlepší studentkou na fakultě. Nebudu se o tom rozepisovat, je to pasé. Řeknu jen, že jsme se po pádu komunismu oba bez problémů poměrně slušně uplatnili. A to bez protekce. Mohu v klidu říct, že nejsme příznivci návratu starých časů. Stály nás příliš mnoho.
Pokud se týče mých postojů v současnosti, nacházím se někde poblíž středu. Za pravicové vlády víc vlevo a za levicové zase více vpravo. Neřeším tolik, zda se jedná o levicového nebo pravicového politika, ale jak je konzistentní, zásadový a schopný. Porevoluční špičkoví politici takoví byli.
Myslím tím Václava Klause, který v podstatě vyprofiloval politickou scénu tím, že vydělil z občanského fóra ODS. Je nesporně konzistentní, zásadový i schopný. Je možné s ním nesouhlasit, ale nelze mu upřít charakter.
Naprosto totéž dle mého názoru platí o Miloši Zemanovi. Privatizací bank a otevřením země zahraničnímu kapitálu posunul dál Klausovu malou privatizaci a ukončil éru zadlužených polosocialistických výrobních gigantů, které byly založeny na půjčkách od státních bank. Rovněž mohu říci – je nesporně konzistentní, zásadový i schopný. Proto byl vyšachován, podobně jako Klaus při sarajevském atentátu, svými vlastními spolustraníky. Zase – platí totéž co pro Klause – možno nesouhlasit, ale nelze vytknout nedostatek charakteru. Jeho analýzy politické scény a ekonomiky jsou mimořádně dobré.
A nakonec Václav Havel – politik, filosof, možná trochu snílek. Rozhodně to není člověk, který se pere o politické funkce, ale odříkaného chleba je někdy největší krajíc. Asi by se vůbec nehodil na předsedu vlády, ale prezidentství mu velmi slušelo. Reprezentoval totiž lidskost, a to není málo.
S lítostí musím konstatovat, žádný z politiků současného establishmentu nedosahuje jejich formátu. Standu Grosse naprosto pomíjím, kdybych byl méně slušný, asi bych ho označil za vyčůraného mladíčka. Taktéž se nakonec projevil dnešní eurokomisař Vladimír Špidla. Mirek Topolánek – jak že ho označil Václav Klaus? Prázdný topol? Tito lidé vedli své strany od desíti k pěti – ke ztrátě renomé u voličů. Tak jako býval Gross, je teď Topolánek hrobařem své strany. Jako nadějný politik na pravé straně spektra se mi jeví Vlastimil Tlustý. A Paroubek? Je poměrně schopný, Dokázal svou stranu vytáhnout z marastu po vládě Standy Grosse. Kdyby nebylo průšvihů Grossovy garnitury, nejspíš by nebyl do čela ČSSD vůbec připuštěn.
Společnou vlastností schopných osobností je nejspíše to, že jsou pouštěni k veslu v období krize své strany a jakmile udělají svou práci a stabilizují poměry, jsou guerillou svých spolupracovníků sesazeni, aby jim nebránili mlaskat příliš hlasitě. Že tady máme politiky takové jaké máme, svědčí o politické a ekonomické stabilitě a poměrném blahobytu. A určitém zahnívání. Ryba smrdí od hlavy.
Proto je pro mě opravdu těžké někoho si vybrat. Komunisty, lidovce i zelené považuji za poněkud extrémistické strany. Příliš se soustřeďují na jeden aspekt a ten je ve své podstatě ideologický.
Na závěr chci říci, že dle mého názoru jsme za těch 18 let udělali ohromný pokrok. Zcela se změnila struktura ekonomiky od energeticky náročné k lehkému průmyslu. Demokratizace pokročila skutečně daleko, i když jako každá demokracie má spoustu much. Pracovní morálka a produktivita práce se neskutečně zvedla. Máme pozitivní obchodní bilanci a velmi solidní sociální systém. Na druhé straně, většina lidí pracuje mnohem více a dá se říci až moc. Pracovní podmínky se pro někoho zhoršily a pro jiného zlepšily. Obecně si dost polepšila inteligence, ale ani vyučení dělníci v mnoha oborech na tom nejsou špatně. Příkladem může být stavebnictví a automobilový průmysl. A kdo na to má, může vyjet za prací na západ.
Neuvěřitelně se zlepšily podmínky pro mladé lidi. Kdo může za to, že ne všichni to dokáží využít? Důchodci na tom povětšinou nejsou nijak katastrofálně, jen avízovaná důchodová reforma mě poněkud děsí. Ale to se ještě uvidí. Nechci tady vést zobecňující chválu sametové revoluce. Najde se jistě dost lidí, co si nepolepšili. Snad ještě i oni objeví své možnosti.