Černá Věž

Brouzdám se listím
po kotníky
..tou srstí podzimu
a dráhy letů do Afriky
už zejí prázdnotou
a létu říkám za tě díky
když zjistím
že pod botou
to k ránu trochu zebe
a nebe
má barvu olova
a otisk tebe
i slovo od slova
si přehrávám
jak v přehrávači
a dny jsou kratší
mně to stačí
když se mnou
pod pavlačí
třeseš se chladem nocí
a dole ticho v krocích
jen jemně našlapuje
ve stínu lamp
než je zuje
spánek sladký
nevím jak zas tři pátky
bez tebe tady?
Nevím si rady
a radši hlady
bych zemřel
než bych sám
po římsách chodil
vlivem luny
a města klam
tam pode mnou
hrál v struny
falše
a břehy Malše
bez zámrzu
by v drzu
skřehotaly
ty ani nevíš jak mně pálí
má duše,moje fantazie
když Černá Věž
půl pátou bije
přes záda ciferníku
a auta metařů
...otvíraj další ráno