Stopy

Do propastí
víry snů a nadějí
snad tisíc sáhů
hlubokých
tam vítr od Utahu
mne denně sráží
a slunce praží
a supi krouží
a místo louží
jen vyschlá zem
jak chtěl bych zase
na zápraží
poslouchat zvuky
od nádraží
s fajfkou se bratřit
levou paží
a kalhot lem
mít od popele
k tomu pít whisku
pětiletou
začínat rána
hezkou větou
s tou co mi postel stele

Krásti...
ty chvíle nedovedu
neb neklid vede nohy mé
a rozhled u nás na posedu
mne dávno nestačí
tak proto padám
a v střepech krasohledu
se otáčím
..na stopy za sebou