Držkopád

To co mne ke dnu
táhne
v lednu
i listopadu
pomocí láhve
a kamarádů
ze čtvrti mokrý
vstříc držkopádům
přes prsty klepu
pokry
a mariáše
proherní automaty
jak sochy od Nepraše
trubky a dráty
mezi destiláty
nosím v hlavě
a vidím tmavě
osvětlené
a čas mne žene
jak bárku v bouři
do skalisek
po ránu sůl a písek
mi z očí padá
a záda
mé už neunesou
to naložené
a dál mne žene
ten kurva čas
a z krás v rámech
jen čmáranice
má investice
vědění
ztrácí se v mlhovinách
přepral jsem strach
odvrhnul lásku
a smrti masku
nad futro pověsil
se zbytky sil
posbíral v střepech
minulost
zapálil most
a přes něj šel
..potom jsem všechno uviděl