Route 66

Zas kdybys chůzí pomalou
územím Navajů
šla kolem šestašedesátý
možná tam někde pod skálou
mne stopneš v káře mýho táty
jedu tam k břehům Pacifiku
as někam k Frisku
ve stopách kol těch dostavníků
dřív vtisklých v písku
kde slunce pere do nosníků
a odráží se z disků
přes nýty starých mostů
pod nimi z pavích chvostů
naráží vlny v břeh
ještě teď cítím ten tvůj dech
a vůni od Channelu
a vzpomínám si jak si stelu
s tebou v motelích
a rána v poušti
a večer hřích
a západ slunce ve větvích
v Joshua Tree jen skály,klest
a nekonečnost téhle z cest

Kdybych já zase zastavil
tam za tou rudou skálou
tak možná bude trvat dýl
než poznám ženu zralou
už obrys rtěnky
a bez čelenky
na čele otisk času
ozvěna tvého hlasu
je ale stále stejná
nad námi ptačí hejna
v dalších generacích
já s fárem svým
a v obleku
a častějc je mi do breku
když se v ty místa vracím

Bude to ale naposled
vždyť je to všechno jinak dnes
hrubnu a více křivým ret
a do stejný řeky dvakrát vlézt
už je jen pro bolest....