jsou bezedný

Jsou bezedný
jak studny hradů
občas je kradu
za setmění
dřív byli víc prý
bez úkladů
z věží i ze sklepení
z pádů i ze zad kamarádů
na nočním nebi rozprostřený

Ty naše lásky

Po stráních jako koně vraný
ve skráních vtisklý starý rány
pak zase v ránech uplakaný
občas z nás dělaj jelimany

Na hřbetech euforie
držím se pevně hřívy
pak stejně padnu hubou k zemi
a kdekdo se mi diví
že znovu nasedám
nehledám
jen cválám krajem
a jako hřívou s touhou vlajem
ve větrech polesí
má vůni příměsí
i hořkost grepu
poslepu poznávám ji hmatem
podplácím zlatem
zabíjím slovem
je mojim katem
ostrovem
divočinou
v peřeji slinou
sekerou,gilotinou

..na nebi moje lásky plynou