krusta

Kéž se ti líbí
řeč mých úst
i o čem v srdci
rozjímám
za horkost může
dlouhý půst
ten navrch led
je jenom klam
snad slovy
v roce sovy
svět se dozví
že z hrudi ozvy
jsou jenom v tvoji přítomnosti
láskou já dělím vzdálenosti
a občas musím brečet
po nocích stavím pro tě mosty
však co z časem co se vleče?

Až jaro zbaví cesty krust
a slunce déle zříš
já uslyším zas od tvých úst
to ráno...lásko spíš?
naplněn v hlavě spoustou můz
co říkaj pro ni piš
tak proto prosím velký vůz
přivez to jaro
ke mně blíž
...tou cestou
jak je Kroměříž