Stožecký blues

Když po pás v závějích
tou cestou pašeráků
jdu bílou tmou
z dáli jen hekot vlaků
jak je šíbujou
a v uších meluzíny
a v očích sníh
šumavský krutý zimy
tu sedí na větvích
pokrytých smrků
to není vrkůů
krajina cukrkandlu
rampouchy z klandrů
tu visí roku skoro půl
u kamen poznáš kdo se zul
..když vypnou elektriku
zapálím petrolejku
na kamen plát
nahodím kolo stejku
do ohně brejlím
když nejdou mejly
zapálím lulku
a slívky půlku
naleju do čaje
čekám až roztaje
je mi to putna
a žít mi chutná....

Když trochu náledí
u zastávky trolejbusu
noviny toho plný
a nejde proud v tom hnusu
a v bedně jenom vlny
klepeme klendru
v těch pytlech televizních
a svět nás takhle trýzní......