strouhanka

Víš že svět
..umřel mi tolikrát?
Za tou zdí oprejskanou
jsem malej smrad
kterýmu slzy kanou
do svetru po tátovi
kříž...listopad
a mraky na Klatovy
jak vrány letí
..mé první pololetí
bez mamky
jak drobky strouhanky
mám v očích nasypaný
a naplakal jsem čtyři vany
bez vln moře
pan farář o pokoře
lásce a návratech
vyprávěl ve vratech
a já ho nesnášel
a boha proklínal
a dna furt neměl ten můj žal

..Víš že svět
uměl mi párkrát dát?
I špetku štěstí
brunetky od nádraží
pak zrzky na náměstí
možná bych spočítal
však nemám tolik paží
a tak dál miluju
ještě než lásku zdraží....