Antikomputerista

Ty zasrané kompjůtry mě už vážné lezou krkem. Kde jsou ty zlaté časy, kdy jsme posílali ty krásné formuláře na výpočetní středisko a za 14 dní nám vrátili ohromné sestavy plné čísel ve dvanácti kopiích a já je, pečlivě zabalené, rozesílal po odděleních ministerstva. Některá ta čísla jsem si nechal vysvětlit a používal je v referátech. Tenkrát jsem ještě nebyl ministrem, tak jsem se musel snažit. Byly to skvělé podpůrné argumenty, hlavně na schůzích, protože těch čísel bylo tolik, že jejich význam znalo jen pár bláznů z výpočetního střediska, kteří sice byli uctíváni jako odborníci na něco, čemu ostatní nerozuměli, ale pro jistotu je nikdo nebral vážně. I vyšší šéfové s nimi zásadně nekomunikovali přímo, protože to hrozilo nějakým trapasem.
Teď už na to mám lidi, co nosí ty grafy a tabulky mě. Mám to rád hezky na papíře, protože co je psáno, to je dáno.
Ovšem co se děje teď, to už přesahuje všechny meze. Tak dlouho jsme se ubránili integraci údajů státních institucí, ale nakonec ji ti kokoti z opozice prosadili v parlamentu výměnou za prosazení našeho krásného protikorupčního zákona.
To byl takový majstrštyk, že jsme byli za jeho prosazení prodat i vlastní babičku. Po jeho prosazení bysme ji zase vykoupili za jistotu desetinásobku. Jasně, opozici se líbil taky, známe své lidi. Ale velmi dobře věděli, v čem spočívá jeho kouzlo a rozhodli se, ti bezzásadoví kreténi, že z toho vytřískají politický kapitál.
Nemohli se shodnout na tom, koho pustí do těch pár koryt, co jsme jim standardně nabídli jako úlitbu a rozhodli se, že si vylepší preference kecama o automatizaci administrativy, která povede ke snížení počtu úředníků. Chacha! To se tady nepovedlo nikomu od Bílé hory, kdy je nechali prostřílet, a ani tenkrát dlouho netrvalo, než se našla náhrada. Nechávalo nás to celkem v klidu, protože to samozejmě nemysleli vážně. Znali jsem se s těma vohnoutama ještě z dob starých dobrých časů Supersmlouvy. Tenkrát jsme vyšoupli ty otravné mouchy z pidistran a spolupráce byla přímo vzorová. Jenže, blbci, podcenili své radikální křídlo, a pustili na vypracování onoho zákona pár mladých, v politice nezkušených expertů, kteří ten zákon udělali zcela neodpovědně. Staří ostřílení vlci se nechtěli v kompjůterech hrabat. Ani se jim nedivím. Jenže teď je to průser jak mraky. Každý blbec na sociálce a nebo zdravotní pojišťovně se teď může mrknout na to jaké jsem platil daně, jestli kolika nemocemi trpím, jak často chodím k doktorovi a s čím. Ti blbouni dokonce navrhují, aby firmy vedly své účetnictví na webbových stránkách. Sice z konkurenčních důvodů se stávájí přístupnými až za dva roky, ale jak to pak máme proboha dělat? Mám takovou malou zprostředkovatelskou firmičku – tedy pardon, moje žena. však víte, některé informace mám prostě z vlády z první ruky. A na co pak napíší provizi za infošky ode mě?
Vrchol drzosti byla snaha donutit všechny státem placené politiky, aby před vstupem do funkce umístili na uzavřenou netovou stránku svoje majetkové poměry, v průběhu jejich funkčních období i každoroční přehled o příjmech a výdajích v šifrované formě. U zašifrování měl být přítomen notář, šifrovací klíč měl mít jen dotyčný a kopie dat měla být u notáře. V případě nějakých pochybností by prý mohl dotyčný bez problému prokázat, co vydělal. Moc hezké. Ale mohli byste mi někdo vysvětlit, z čeho bysme žili? A co až nám skončí funkční období? Naštěstí byli ti floutci včas umlčeni rozumnějšími kolegy s vlastní strany. Tak nepromyšlený zákon bysme stejně nepustili.
Ale boj s blbci nemá konce. Představte si, co vymysleli. prý by nebyl při dnešní technické úrovni vůbec žádný problém zavést webkamery s mikrofony do zasedaček každého Městského úřadu, aby každý měl možnost sledovat, co tam kdo navrhuje a proč. Navíc prý je archivace třeba na DVD v několika kopiích tak levná, že to také není problém. Na vyžádání si prý může každý občan koupit kopii kteréhokoli zasedání za správní poplatek 50 Kč! Dovedete si představit, jakou komedii bysme museli hrát při výběrových řízeních! Kdo by to dělal? Prostě by chtěli udělat z politiků jakési „Vyvolené“ jako v tom pořadu. Ne, ne, ne! Na tohle v rozpočtu nejsou peníze! Raději za to někde postavíme mateřskou školku, možná to vyjde i na dvě a já tam pojedu přestřihnout pásku.
Máme se prý na co těšit. Prý budou výběrové řízení rozhodovat počítače. Prostě se vyplní pár desítek kolonek s parametry každé nabídky a komputer už to podle kritérií daných programem rozhodne. Každá firma prý ten program dostane, ať si může dopředu spočítat své šance. Ještě to prý chce ty kompy o něco vylepšit, ale už to bude brzy.
Ještěže už jdu příští rok do důchodu. Budu se stěhovat na Bahamy. Kámoši mi říkali, že je to ráj na zemi.