Ďas

Snad ďas sám
dvouocasý
podstavec..šasí
do baru vpad
vod huby jiskry
a v tašce drát
pletací
tvář,vlasy
jsou mi povědomé
hrome
..stará
jistotu ztrácím
..a párá
se můj výraz herce
a z krve fleky na utěrce
obrazy abstraktní
i ten křik dvoutaktní
bez taktu,slitování
sotva se bráním
ranám k ránu
když sjíždím hubou
pultu hranu
snad nahmatá mi pulz
ten v plášti nevinnosti
co zdravotníka má prý kurz
a sádruje mi kosti
nadvakrát přeražené
svatý Jene
panenko na nebi
přibijte na hřeby
mučedníka
se kterým bouří hněv
zas smýká...