němá...

Jsi jako ti tam
v zemi Nema
u dna pod hladinou
jsi moje barikáda němá
co pod peřinou
v tmách
zná jenom slůvko
...ach

Když takhle roztoužená
vzdycháš a sténáš
já slibuji ti věna
a stále stejný scénář
Jsem jako všichni chlapi
když chtějí se napít
slíbí hory,doly
výhledy do údolí
přes vitráž oken vil
spousty chvil
na slunných pobřežích
věrnost i s otěží
pěti dětí

Slova...to smetí
větrem hnané
o dešti smyté do výpustí
v nenávist změní milované
za tratí z mostu někde v Ústí
ta láhev z okna hozená
jak snadno paměť na jména
lze u té trati ztratit
..a už to nejde vrátit.