Příběh krále – otec a syn

Syn druhý krále Václava
chtěl dobýt celý svět,
poznat, jak chutná sláva,
bylo mu patnáct let.

A jeho otec, český král
poslal jej na Moravu,
markrabětem ho udělal,
ať vládne tam po právu.

***

Otci se vzepřel,
v tom věku to tak bývá,
knězem být nechtěl,
jsa povaha bouřlivá.

Odbojní pánové hned
využili té slabé chvíle,
kolem úst namazali med,
mluvili úskočně a mile.

Ty zasloužíš si králem být,
jen ty uměl bys nám vládnout,
a můžeš přestat jenom snít,
až otcovy hrady padnou.

***

Syn s otcem síly měří,
o trůn chtěl by jej připravit,
běda však moc si věří,
v poli chce se mu postavit.

Střetli se v bitvě u Mostu,
královi věrní zvítězili,
Havel, Ojíř a Boreš
stáli mu po boku v té chvíli.

Když svou bitvu prohrál,
musel z pole utéct valem,
zvítězil táta král,
matka mu umřela žalem.

***

Zpět otec získal vládu,
tak synovi lekci dal,
za krále svého zradu,
vladařská práva mu vzal.

Pokoře naučit se musíš,
na pýchu jsi příliš mlád,
na Přimdě vězení ti sluší,
ochutnáš kamene chlad.

***

Král Václav miluje svého syna,
na jeho lítost nakonec dá,
nezapře semeno svého klína,
jen jediného dědice má.

Nakonec vše je odpuštěno,
propustil Přemysla z vězení
a makrabství mu vrátil v léno,
otec a syn byli smířeni.