Pod světlem ve stínu

...smutné

.K.r.i.s.t.y.:
Srdce propíchnuté šípem klásky,
srdce, co rovná na duši vrásky,
srdce jak krev rudé
ti brzo jenom zbude.

Bíša:
Pod lampou je tma
Tvůj stín tvoří obra...

Aťan:
Smekám, pár slov – a je to síla! Není vás tu moc na tyhle kousky.

spare:
,,Láska.
Ovšem láska.
Oheň a plameny na jeden rok,
popel na třicet.“
(Tomasi Giuseppe di Lampedusa)

Chancer:
Posviťme si na to!

MalaIzis:
Když to tak pročítám, můžeme se pomalu a jistě pustit do nějaké kolektivní básně.

s.e.n:
Je to bezvadný.Má to patřičnou hloubku. Láska nejsladší,
Má jedinná kočička.
Toulavý kocour.

Siorak:
Zas už komentář předčil báseň. ... A to semi děje pořád.
((

Lady Carmila:
Báseň..je tak ..no..všeříkající..hluboká..krásná..a smutná...asi to nemáš jednooduché viď?

La Suneteto:
Tak to odlehčíme..
pod svícnem tma, to je fakt... sedával jsem v první lavici před katedrou a neznám lepší místo k opisování...
)) Říká robot OTA..