siven

Má tvář je s léty zkřivená
věčnou ironií
nosívám ploutve sivena
pluji a piji
ve vodách průzračných
i bahnem zkalených
pod břehy víry zvířená
zdá se že někdy chvílema
probleskne pod hladinu
vypadá jako muréna
z rybníka vedle Svinů
natáhne dlaň a řekne na
v lahvičce terpentýnu
tisíc let nazpátek
i vlasy z oprátek
schovává
zežloutne otava

načneš

a pochopíš

..pak se střelíš