Lojza

Má vzření výra
co zavřen v řadu
klece tři
tvář barvy číra
do ruda
na Trébé sbírá
nedopalky
je duše širá
v hlavě dálky
s kloboukem
jako Neruda
ptává se lidí
na zápalky
a žije z toho
co mu daj
prej kdysi spadl z
telegrafky
a vod těch dob
má v duši máj

Má prej trůn Leara
a plánek atomovky
s ní podmaní si území
v zrcadle starý olejovky
ta tvář tak známá zdá se mi
šourá se k Jíšům od zastávky
kde pije kafe slazený
a ránem jeho nohy vratký
vrací se mezi sazemi
tam kde už nejsou telegrafky
jen v kouři pajzlů pábení....