Velemín

Mé slunce za záclonou
ránem je zvědavé
po očku mlhy clonou
kouká se do ložnice
na moje souložnice
co v náruči mi tonou
bodaj se na jehlice
jak jedna nad Veronou
..za vichřice

Má luna nad úžlabím
hvězdami poďobaná
svou nití splétá
v létě babím
pro mne ty rána
a já ji velebím
za řeči těla
tam jak je Velemín
v tom kopci u kostela.