Cikáni na cestách

Ten snědý lid s plameny v zřítelnicích
už dávno necestuje na zádech s robaty
co zbylo z maringotek,větru co svými rty
vždy metal štěrk ve spánku na krajnicích?

Mužové mlčky jdou ve svitu svící
a zmar ze stop zas na paty
lepený a v očích karáty
lesknou se z přeludů mizících ve vánicích

Kdo je z bran zří zavírá v domech vrat
svůj lament zesílí dneska už nastokrát
ze slumů Kybélé hned množí svoje věno,

dávaje zlatou klec severních měst
před těmi ,,poutníky“ pro které všechno jest
království příští tmy dokořán otevřeno.