Na procházce Karlínem

Dnes už mi hučí v hlavě
žel, zítra tady školím
tak jdu se někam najíst
k procházce zve Karlín

Půjdu třeba „K saním“!?
Vzpomínka na ...
jako hádě, vzbudí se mi hlavě.
No a co?
Už nezebe.
Skoro bez výkyvu nálad už to jde …

Malovaný obchůdek
moje kroky svádí
ze skla milé šperky,
malba na hedvábí.

Na rohu u bankomatu
pán je pejsky o-venčen,
tady vzpomenu si na Jiného,
žít s ním mělo zlaté stránky,
taky časem odešel …

Pak kolem plotu růžového,
kde bienále pražské bývá,
toulám se dál sudým, lichým rokem
zabočím zas trošku vpravo,
svým loudavým krokem

Mé nohy mě zastaví před hospůdkou malou,
když smysly mé mi zakřičí tiché, jasné „Ano!“
Nad dveřmi štít zahlédli, kde bylo rudě psáno
tady je to správně, „U Zpěváčku ve tři ráno …“

Nástěnka v style „podzemí“ a nepřestávám žasnout
bradatý bard na kase, čpí to tu člověčinou krásnou

Půlce velí obrazovka a spojené stoly
v té tišší druhé je zátiší milé,
ideální pro snění,
pro básnění chvíle

Sedím si u akvária,
jím polívku a párky,
představuji si Tě tady,
jak děláš ty své čárky

Ještě stále se mi sem-tam
objevuješ v hlavě
však je to už mnohem lepší,
už tam nejsi stále ...