Mám nového kamaráda

Mám nového kamaráda.

Objevila jsem ho „náhodou“.
Však víte, jak to s těmi náhodami je
–
neexistují.

Někdy, když jdu kolem květinářství
a mám chvilinku čas, tak se tam zajdu podívat.
Bývá tam vždy plno krás
a já pak vždy trochu pookřeji,
něco, jako když si tady čtu Vaše dílka.

A tam jsem ho v úterý prvně potkala.

Byly tam růže, orchideje, levandule, lilie,
malé palmy a jiné pokojové rostliny,
barevné stuhy, papíry a květináče, konvičky a svíce,

prostě kytky a taková ta pestrá a načechraná paráda

a

-

a uprostřed toho všeho On.

.

Tak střídmý a vzpřímený.

.

Jen jednou přitáhl mé oči.

A pak?

.

Pak to byla láska na první pohled.

Vůbec tam nepatřil.
Jakoby se na mně šibalsky díval
a tiše na mně promluvil.

Tak něžný a statečný,
skromný a krásny ve své jednoduchosti.
A zároveň hrdý,
vždyť je ze vznešeného a starobylého rodu.

Teď bydlí se mnou a mými kamarádkami.

Doufám, že je mu fajn,
každý den s ním tiše promlouvám.
A taky doufám, že mé kamarádky na něj nežárlí.

Až trochu povyroste,
najdu mu někde pěkné místo.
A až povyroste ještě víc,
pod jeho korunou
(vždyť je kralevic)
tam mu pak budou lidi chodit číst a zpívat
nebo se jen tak do jeho koruny a na nebe dívat
a on nám bude tiše šeptat dál …

příběhy, které větru vzal …

ale to je už spíš můj sen a moje dohady,
ráda ho vždy něžně pohladím …

Zatím sedí u mě na okně,
můj kamarád Jinan – Hle!