další o lpění

Churry:
Ahoj děvče vzletné nálady! To je právě ten problém, že něco nevyjde a my tím žijem. Jenomžeee, ty se totiž dokážeš porvat dokonce i s odporným kritickým osudem – a to je tvoje nepopiratelná devíza!Tak se chechtej tak, jak umíš jen ty, protože dodáváš neuvěřitelnou sílu potřebnejm! Tisknu ti obě ruce!!!

Romana Šamanka:
hm, vždyť ja vím, že o chvilinku už se zase budu chechtat ... a nevyjde ... ono těžko říct, že nevyšlo ...
tady je ještě rozdělaná práce a už mě chtějí prodat na projekt do jiné firmy ...

JardaCH:
... slyšíš to! ... dodáváš sílu potřebnejm ... ... každý potřebujeme někam patřit ... cestujeme abychom se měli kam vrátit ...

Romana Šamanka:
Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru, víru ztrácím v sebe víru a to mě míchá
Minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli, kdekdo mě skolí a to mě bolí, u srdce píchá Jak říká kamarád Pepa: Co po mně chcete slečno z první řady, vaše vnady mě nebaví a trošku baví.
Sudička moje byla slepá, když mi řekla to co mi řekla, píšou mi z pekla že prý mě zdraví, že prý mě zdraví Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle padesát šest jedna nula devět nikdo to nebere
Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek Jak se ti vede?
No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají Tú tú tú ... Má malá Lenko co teď děláš, chápej že čtyři roky to jsou čtyři roky, a čas pádí a já jsem tady a ty zas jinde.
Až nebudu říkej žes mě měla, to pro tebe jsem skládal tyhle sloky
na hrachu klečel a hloupě brečel a světu dával kvinde Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle padesát šest jedna nula devět nikdo to nebere
Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek Jak se ti vede?
No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají Tú tú tú ...

Romana Šamanka:
Jardo – vždyť já moc ráda dávám ...jen někdy je to dřina a jindy zase psina ...

Iva Borecká:
Jsi člověk se srdíčkem na dlani...*

Romana Šamanka:
návraty ...
návraty z dlouhých cest ...
nikdy se nevrátíš celkem zpět ...

JardaCH:
... hmmm ... a nikdy taky úplně neodjedeš ...

Lota:
...ale jeden tým už máš...a to jsme my všichni tady...

WAYWARD:
...svou imaginární deku nosím stále s sebou

Konec konců:
Vskutku smutné a trochu bolavé dílko. Jj, zvyknout si na cizí, přesto známí, lidi, tak báječné a skvělé... pak každý musí odejít, zas zpět do svých domovů... aj já to poznala. Čím déle s těmi lidmi jsme, tím více bolí rozloučení...

Simísek...:
Ale stále jsme zde my:-*

Mbonita:
ano drobíš v textu srdíčko...

Holis:
Ty jsi živel,zas bude dobře a bude hej...palečky držím:)))

Bíša:
Jsi čistá duše, ať Tvé srdce i deka Tě hřeje...

Siorak:
Je lpění a lpění Ladu.

blue:
všechno souvisí se vším, popravdě vyznívá to zvláštně
ale taky mívám splíny z práce, někdy
člověk je tvor složitý

cevert:
Supeeeer, není co dodat, tíše se zdekuju 1***

Levandule:
Pokud i Ty přicházíš o práci, tak jsi dnes už druhá z literu, a to je smutné... Ale spíš mi připadá, že jen změníš židli? To je ta lepší varianta...

PIPSQUEAK:
Smutná, upřímná, líbí...*:)