Když prosakují stavidla

>> „Sen, ze kterého jsem se málem nevrátil/a?“<<
>> říjnový pokus 2008 – téma 1. <<
>> http://rijnovypokus.blog.cz <<

Jo, když Vám někdy přilítne
vodopád slz – náhle jako záchvat,
a v hrudi máte temnou díru,
jako byste stály na okraji černé propasti,
a(ž) řvete překvapením i hrůzou,
jak raněný tur, jen do chladu čtyř zdí jde křik,
a tam, kde bylo srdce,
jste zaplavení bolestí – tr-ha-vou
která již není jen psychickou …

a když největší vlna ochabne
tak vzápětí mi zvoníš …

„Ještě, že mám Tebe!“

a pohladíš mě slovy,
(i když napřed nevěřím,
že jen tím to poleví,
stejně děkuji i za to)
tvá něha mě dojímá,
tvá něha je Tvé zlato

S tvým hlasem si představím,
že mám Tě vedle sebe,
děkuji, že mě podpíráš,
když smutek ven se dere

Já vím byl to sen,
a někdy mám pocit, že už jsem zpátky,
jindy, že zatím jen prosakují stavidla,
že žel vypustit celou nádrž,
jsem zatím ještě nesvedla …