Ze tmy IV. a V.

Zase je noc.
Jsem pruhovaná šelma
ukrytá ve tmě – ve křoví
a opatrně obcházím louku.
Jsem pánem tohoto revíru
a na louce jsem shlédl něco neobvyklého …
Nějakou světelnou kouli …
Přitahuje mě ...
Ale zároveň mám strach,
je tam moc světla a vím,
že někde tady na mně číhá lovec …
Vím, že má takovou palici,
která když udělá rámus tak může zabíjet …
Již mi tak na dálku zabili mého brášku …
Jenomže ta koule mě tak vábí …
Nakonec nalézám místo, odkud je ke kouli nejblíž …
Pomalu se připlížím ke kouli …
Není to koule, je to srdce velké asi jako má hlava
Dotknu se tlapkou … pulzuje
Přestávám mít celkem strach
Hraji si se srdcem jako koťátko
Při tom mi naskakují vzpomínky,
‘saji i s bráchou mléko od maminky …
‘pak spolu dovádíme
‘učíme se lovit
‘ …
Je mi báječně
Nevnímám, že nade mnou se něco rozzářilo
a jsem uprostřed šesti světelných kruhů …

- – -

Jsem lovec.
Číhám tady na tygra.
Najednou vidím stín
jak se plíží na louku.
Čekám, až se dostane blíž
a do jiného světla.

S udivením sleduji,
jak stín zastal
a jako by do něčeho šťouchl tlapou,
pak začal dovádět jako malé kotě.
Při hře se dostal blíž
a do správného světla.
Stačilo zmáčknout kohoutek a bylo by …

Podíval jsem se ještě dalekohledem,
rozpoznal jsem natrhnuté ouško,
byl to ten, co jsem mu zabil
před pár lety brášku.

Najednou mi té šelmy přišlo líto.
Bylo úžasné sledovat jak se
tak obrovské zvíře hrálo,
i když jsem pořád neviděl s čím

Sklopil jsem zbraň
a užasle sledoval
jeho ladné pohyby

Rozhodl jsem se -
již nebudu lovit