Vzpomínky na dva týdenní pobyty …

Když jsem byla dítě, máma se dostala ke skupině, která cvičila jógu. (Pak nám taky zkoušela vařit i makrobiotické jídla, jenže … ale to sem nepatří). A v rámci této skupině jsme byly několikrát , já a můj bratr, účastnící týdenních jogínských soustředění.
Na jednom z takových pobytů – nedaleko vodní nádrže Ružín pod Sivcem – tak tam byl jeden pro mne jako dítě „mladý pán“ u kterého jsem prvně v životě viděla walkman. Aj nám dětem – ještě tam byla jedna holka – pak později dal chvíli poslouchat pásky. A od tohoto pána máma získala i pásku, na které bylo mnoho písní, ale nejvíc mi utkvěli v paměti „Life is life“ (včetně úvodu „Holky, jděte dál!“), mantra „Hari Krishna Hari Krishna, Krishna Krishna, Hari Hari“ – nahráno někde v Maďarsku na nějakém jogínském setkání a mantra „Govindam adi-purusham tam aham bhajami“.

Jinak samotný pobyt byl úžasný – ráno jsme naboso ťapali přes les po chodníku z hlíny až k nádrži. Tam jsem si prvně v životě taky uvědomila, jaký je rozdíl plavat v textilu a bez – zkuste si to někdy – plavat v plavkách a pak si je ve vodě sundat a plavat dál – ta volnost … uáááááu.

Taky jsme tam mi děti nevydrželi celý týden bez masa, jednou když jsme se toulali po okolí – v lese jsme stavěli bunkry a tak – tak nás přivábila vůně – nějací trampové si tam opékali kuřátka. Chvíli jsme s nimi povídali, a když slyšeli, že jsme již asi pět dnů neměli maso, hned nám kousek kuřátka dali.

Z druhého takového pobytu – byl již někde na chatě středním Slovensku – tak tam nás již bylo mnohem víc jak dospělých tak dětí – takže mi děti jsme měli samostatnou místnost a dvě mladé děvčata, které s námi cvičili jógu – různé cvičení měly názvy po zvířátkách – tak se nám to líbilo.

Jeden z nejkrásnějších zážitků z tohoto týdne byla taková „řízená“ meditace – kdy nám jedna holka říkala orientačně – co si mám představovat. Já byla balónkem a létala jsem nad lesem a pak byla na louce. Bylo to moc příjemné.

Druhý super zážitek mám z toho, že poblíž chaty byla divoká třešeň a právě dozrávala. A našel se nějaký starší hoch, co mi pomohl na nejnižší haluz a pak už mi šlo lehce se vyšplhat výš. Seděli jsme na stromě a pojídali třešně. Vím, že máma mě v tom čase volala, že sehnali někoho – že jdou někam něco koupit a tak, ale mně tam bylo tak fajn, že jsem odmítla. Ten zážitek jen tak si sedět na stromě a pojídat třešně byl na nezaplacení.

Pak když se máma vrátila z výletu autem, říkala, že byly v nějakém klášteře a přivezli taky meloun. Co bylo porušení makrobiotické stravy – nicméně zejména my děti, jsme si ten meloun moc rádi užili.
Jo, ty dva pobyty byly opravdu moc fajn …