Jsem z Tebe naměkko

Ty víš,
o čem jsme o víkendu povídali,
jaké bolístky jsme probírali,
i pro co všechno jsem brečela …

Warholovy černobílé emoce,
procházka nábřežím
a pozorování vodních ptáků
rozprava nejen o jejich chování -
když předváděli svoje tance – námluvy

pak taky ta hudba k filmu,

podlehla jsem tomu všemu
a na vlně dojmů
někam dolů šla.
Až mi přišlo strašně líto
na jednou.

A taky jsem měla
něco jako vizi
že jednou budu,

že já jsem
Tvoje

Tvoje
Smrt,

a nikdo cizí

to vzedmulo bouři
a bolest řvala moji hruď …
prosím, prosím,
osudu asi neujdeme,
tak aspoň ještě chvíli
tady se mnou buď!

Pak mluvili jsme,
že mám i další obavy,
že na malém městě,
neunikneme před
mou pověstí.

Tvá reakce mě dostala,
a jsem Ti za ni vděčná.
Posílila mou naději,
že i takové bouře
dovedeme společně
jistě přestát.

Teď vím mnohem lépe,
že i když máme oba
pohled sladce zmlžený
zůstává z nás vždy
aspoň jeden
i nohama na zemi

Teď vím, že víš, že co jsem zač
a přesto dál zůstáváš můj týmový hráč,
i já mám pro teď jisto,
že vedle Tebe je mé místo

Jsi můj Pán Úžasný,
drž si mě pevně „Hej?“.
Jsem z Tebe naměkko
navzdory všemu a všem,
(lítám jak balónek)
víš to, i já to „viem“

Děkuji Ti za všechno
i za ten pocit, že se můžu
se vším svěřit …
.